Nejsem pozadu?

Nedávno jsem s klientkou narazila na téma, které rezonuje s mnoha lidmi, které znám, i se mnou samotnou. Mohlo by být vyjádřeno otázkou „Nejsem pozadu?“ Většinou si tuto otázku začneme klást, když se některý aspekt našeho života nepodobá životům většiny našich vrstevníků. „Nejsem pozadu, když vůbec nevím, co chci v životě dělat a Číst více…

Dostaň to ze sebe

Stává se, že se v nás hromadí nepříjemné pocity, které doprovázejí dotěrné myšlenky. Můžeme cítit velkou úzkost, která nás provází celý den a nikdy na dlouho neodchází. Zacyklené myšlenky nám předhazují iracionální scénáře a generalizují jednotlivé zkušenosti. Před pár týdny mě vykolejil jeden konflikt s blízkým člověkem. Zaplavily mě negativní myšlenky, pocity Číst více…

Už je to rok

Už je to rok, co jsem začala psát tenhle blog. A dokonce dva roky od toho, kdy se mi v hlavě začal formovat nápad. Tak si tu s dovolením odložím malou reflexi. Několik měsíců mi nápad jen tak ležel v hlavě. Pomalu se začal stávat skutečností, když mi kamarád řekl, že na tom Číst více…

Dovolit si odejít

Po devíti hodinách jsem se dokodrcala na místo. Těsně před západem slunce jsem se ocitla v malé vesnici v kolumbijské poušti. Vesnice sice ležela v poušti, ale současně i na pobřeží moře. Kvůli větru, který tu bez ustání fouká ve velkých poryvech a klidné mořské hladině bez vln, je tahle chudá vesnice rájem Číst více…

Pohni zadkem

Po velmi spontánním rozhodnutí jsem se ocitla v malé vesničce na pobřeží Ekvádoru. V sezóně sem jezdí relativně dost cestovatelů, ale teď je vesnice celkem liduprázdná. Za vše mluví to, že jsem v hostelu jediným hostem. Můj den začal nanicovatě. V dešti jsem se brodila rozbahněnou cestou a hledala něco Číst více…

Jen tak být

Na několik dní jsem se vrátila na místo mého dětství. Když jsem v noci přijížděla do městečka v Bulharsku, i rozespalá jsem poznávala důvěrně známou ulici a dům, kde se narodila moje babička. Velká zelená brána zavrzala, když jsem vcházela na dvorek, který se nezměnil za 10 let, kdy jsem Číst více…

Laskavost s mírou

Velkou součástí self-care pro mě je být k sobě laskavá. Snažit se příliš se nekritizovat, být k sobě chápající a shovívavá. Někdy se o to musím vědomě snažit. Můj mozek už má zajeté vzorce, a když něco i byť malého pokazím, bývám na sebe přísná. Když něco upustím z ruky, okamžitě si vynadám. Číst více…

Cesta na vrchol

Po delší době jsem strávila čtyři dny v kuse v přírodě. Bylo skvělý být tak dlouho na horách a v lese. Tím, že jsme si v naší malé partě všechno potřebné táhli na zádech, nebyla to právě jednoduchá procházka. Přechod Nízkých Tater mi dal zabrat, některé úseky obzvlášť. Nejsem zvyklá nosit 13 kilo do Číst více…

Rezonující inspirace

Je zvláštní, jak někdy náhodou narazíme přesně na to, co v tu chvíli potřebujeme slyšet. Stává se mi to celkem často. V období, kdy si něčím procházím na mě nečekaně vyskočí citát nebo postřeh, který je jak šitý na míru situaci, ve které jsem. Je dost možný, že takové věci Číst více…

Pravidla neexistují

…Alespoň ne pro self-care. Často můžeme vidět titulky jako 7 pravidel péče o sebe, zlatá pravidla self-care a podobně. Myslím, že označovat tyhle návody za pravidla, je trochu zcestné. Self-care by neměla mít pravidla vytesaná do kamene. Každému přece funguje něco jiného. Činnosti, které nám pomáhají cítit se lépe, můžeme Číst více…

Zatraceně ztracená

Před půl rokem jsem se cítila hrozně ztracená. Ztracená ve světě a sama v sobě. Netušila jsem, jak naložit se svým životem, kudy ho směřovat. Když jsem se snažila v mysli přenést do budoucnosti o několik měsíců dál, obraz se rozplynul do ztracena. Pro někoho může být taková představa výzvou, aby ji Číst více…

Krok tam, krok sem

Lidi mají z nějakého záhadného důvodu v oblibě přístroje které měří…cokoliv. Ten, který mně připadá nejpodivnější je krokoměr (nebo chytrý hodinky, co měří kroky a tak). Lámu si hlavu nad tím, proč potřebujeme vědět, kolik kroků jsme ten den udělali. Jasně, hodně chodit je dobrý pro naše zdraví. Rozšířené doporučení pro zdravý životní Číst více…

Ne, ne, já nemusím

Občas můžeme mít pocit, že musíme dělat věci, které nás netěší a dělat je vlastně nechceme. Mnoho lidí si neuvědomuje jednu zvláštní, ale prostou věc. To jediné, co opravdu musíme, je zemřít. Po téhle větě nás vzápětí může napadnout, že to přece není pravda. Musíme chodit do práce, vyzvedávat děti Číst více…