Už je to rok, co jsem začala psát tenhle blog. A dokonce dva roky od toho, kdy se mi v hlavě začal formovat nápad. Tak si tu s dovolením odložím malou reflexi.
Několik měsíců mi nápad jen tak ležel v hlavě. Pomalu se začal stávat skutečností, když mi kamarád řekl, že na tom není nic těžkého a v hospodě mi založil doménu. Pak se blog dalších pár měsíců připravoval a pořád na něm nebylo něco hotové. Impulzem pro jeho spuštění byla moje účast na mezinárodní trenérské akci. Nadšení ostatních, když jsem mluvila o tématu sebepéče mi dodalo potřebnou odvahu. Taky poznání, že není potřeba čekat na to, až všechno bude perfektní. To by se totiž nemuselo stát nikdy. A tak jsem blog spustila, i když ještě nebylo všechno vychytané a já měla před odevzdáním diplomky.
Vypouštět do světa své osobní prožitky a zkušenosti bylo nejdřív celkem děsivé. Být otevřená a zranitelná tímhle způsobem, vystavená hodnocení ostatních mi nebylo moc příjemné. Chtěla jsem být ale upřímná a autentická.
Psaním o sebepéči jsem se taky dál dozvídala (a dozvídám) víc o sobě. Často jsem se totiž přistihla, že to, co doporučuju, sama nedělám. Donutilo mě to chytnout se za nos a připomenout si, ať se věnuju sobě. Sebepéče je pro mě nekončící proces, ve kterém se nedá dosáhnout mistrovského titulu. Některé dny na sebe zapomínám a nevěnuju se svým potřebám, tak jak bych mohla. Častěji už ale dokážu vnímat, když mi není dobře a mám ověřené způsoby, jak si ulevit.
Po roce už taky můj zájem o tohle téma přerostl myšlenku blogu. Připravuju karty, které pomohou zaměřit naši pozornost k důležitým otázkám sebepéče. Jako lektorka se tématu věnuji i skrz workshopy a práci se skupinami, kterých bude zase více, až pomine nouzový stav.
Kdybych blog před rokem nevykopla v té nedokonalé podobě, jakou měl, nebyla bych tam, kde jsem teď. Rozlévá se ve mně pocit vděčnosti. Jsem vděčná lidem, kteří mi s blogem pomohli a pomáhají. Těm, kdo ho čtou. Těm, co mi občas dají vědět, že se ty řádky dotkly jejich srdce. A sobě. Jo, jsem vděčná sobě, že jsem do toho šla a pořád v tom vytrvávám.
Děkuju.
