Vztah k sobě

Ne, ne, já nemusím

Občas můžeme mít pocit, že musíme dělat věci, které nás netěší a dělat je vlastně nechceme. Mnoho lidí si neuvědomuje jednu zvláštní, ale prostou věc. To jediné, co opravdu musíme, je zemřít. Po téhle větě nás vzápětí může napadnout, že to přece není pravda. Musíme chodit do práce, vyzvedávat děti z kroužků, vařit a bůhvíco ještě.

Je běžné, že nám některé činnosti připadají jako nevyhnutelné povinnosti. Pokud něco děláme z povinnosti a netěší nás to, budeme k takové činnosti přistupovat negativně. A když je to navíc aktivita, kterou vykonáváme každý den, je možné, že náš život nebude zrovna radostný.

Nejednou jsem pociťovala averzi k věcem, u kterých jsem měla pocit, že je dělat musím a vůbec mě netěšily. Byla jsem z toho celkem nešťastná a otrávená. A tak jsem vyzkoušela metodu přerámování . Přerámovat situaci znamená podívat se na ni z jiného úhlu a změnit její význam, v našem případě z negativního na pozitivní. Použila jsem jednoduché cvičení, které se skládá ze tří částí. Můžeme si ho teď společně vyzkoušet.

Nejdřív odpovíme na prostou otázku.

Co musím a netěší mě to?

Moje odpovědi před dvěma roky byly:

  • Uklízet
  • Chodit na brigádu
  • Psát seminárky
  • Dělat velká životní rozhodnutí
  • Vstávat brzo do školy

Teď přichází těžší část. Všechny odpovědi na minulou otázku přepíšeme do formy „já chci.“

Já chci…

  • Já chci uklízet.
  • Já chci chodit na brigádu.
  • Já chci psát seminárky.
  • Já chci dělat velká životní rozhodnutí.
  • Já chci vstávat brzo do školy.

Pamatuju si, jak se mi div nekroutily palce u nohou, když jsem tohle psala. Vůbec to totiž nebyla pravda a jenom psát ty věty na papír se mi příčilo. Nevadí, že to možná není pravda, prostě to teď napišme.

Poslední část je tou nejdůležitější. Tady si uvědomíme, proč vlastně ty věci děláme. Všechny výroky „já chci“ teď doplníme o část „protože si přeji.“

…protože si přeji…

  • Já chci uklízet, protože si přeji žít v čistotě.
  • Já chci chodit na brigádu, protože si přeji vydělávat peníze a zároveň mít flexibilní pracovní dobu.
  • Já chci psát seminárky, protože si přeji dokončit VŠ.
  • Já chci dělat velká životní rozhodnutí, protože si přeji rozhodovat o svém životě.
  • Já chci vstávat brzo do školy, protože si přeji dozvědět se nové věci.

Tohle cvičení mi pomohlo připomenout si, že mám nějaká přání nebo větší cíle, kterých chci dosáhnout, a tohle jsou možné cesty, jak se mi to může povést. Taky jsem si s radostí uvědomila, že není tolik věcí, které bych „musela“ dělat a netěšily mě.

Pokud se stane, že za některým výrokem nemůžeme najít odpovídající přání, je třeba pořádně si lámat hlavu nad tím, proč že to vlastně děláme. Klidně se totiž může stát, že se pak rozhodneme nějakou činnost opustit. A někdy to může být velmi osvobozující. Doporučuju si tohle krátké cvičení vyzkoušet.