Vztah k sobě

„Jsem strašně zaneprázdněná“

– Ahoj, jak se máš?

– Dobře, ale jsem strašně busy.

Přistihla jsem se, že občas takhle odpovím, aniž by to vlastně byla úplná pravda. Ne, že bych měla málo věcí na práci, ale často je mám dobře rozložené, takže můžu trávit čas s kamarády a s rodinou nebo dokonce nic neděláním. Přesto mě něco nutí stavět se do pozice, kdy jsem zavalená povinnostmi. Často to říkám lidem, kteří jsou sami velmi zaneprázdnění a považují to za určitou hodnotu. A tím, že řeknu, že jsem taky zavalená prací, téhle hodnoty nějak zvráceně dosáhnu.

„Mám hodně věcí na práci = jsem výkonná, efektivní a kompetentní = jsem důležitá

Takhle nějak asi vypadá můj (iracionální) myšlenkový proces na pozadí výroku „jsem zaneprázdněná.“ Svoji důležitost dokazuju ostatním skrz množství věcí, kterým se věnuju. Což mi ale přijde dost zcestné.

Hodnota člověka nestoupá ani neklesá s množstvím věcí, které dělá. Navíc si myslím, že mnohem větší umění je nabrat si jen tolik věcí, kolik člověk zvládne. Ty pak může dělat pořádně a zároveň mít sociální život a čas na sebe. Nechci už obdivovat lidi, kteří mají tři práce, jsou aktivní v neziskových organizacích a do toho dělají dobrovolníky, ale sami se sebou vlastně žádný čas netráví. Je důležité vybírat si, kam svoji energii investujeme a taky ji mít odkud čerpat.

Mám pro tebe dvě výzvy k zamyšlení. Vřele ti doporučuju napsat si odpovědi na papír.

Jak moc jsi zaneprázdněný/á?

Odkud čerpáš energii?