Vztah k sobě

Jak jiné je moje truchlení od tvého

Když je řeč o truchlení většinou nás napadne ve spojení se smrtí blízké osoby. Příčiny truchlení jsou ale různorodé. Společným jmenovatelem všech je intenzivní prožitek ztráty něčeho významného. Truchlit můžeme třeba pro ztrátu partnerského vztahu, domova, životních jistot nebo zdraví.

Moje poslední zkušenost s truchlením je tou nejintenzivnější, kterou jsem doposud zažila. Nikdy před tím jsem takhle hluboce netruchlila a je to pro mě celkem nové a matoucí. Během několika týdnů jsem si kladla otázky, jestli to, jakým způsobem truchlím je vlastně normální.

Je normální, že z ničeho nic propuknu v usedavý pláč? Je běžné, že ten pláč celkem záhy zase zmizí? Proč nejčastěji pláču v dopravních prostředcích? A je normální, že už mi vlastně ani nevadí, když mi na veřejnosti tečou slzy po tvářích?

Truchlení je velmi individuální a nevypočitatelná záležitost. Psychologové dali dohromady fáze truchlení, kterými si teoreticky člověk prochází po ztrátě někoho blízkého nebo při zjištění závažné diagnózy. Nejznámější je model pěti fází smutku od Elizabeth Kübler-Rossové (popření, hněv, smlouvání, deprese, smíření). Tato stadia jsou užitečná pro zorientování se a lepší pochopení situaci. V realitě těmito stádii člověk nemusí procházet popořadě, často se k některým vrací a některá stádia přeskočí úplně. Spíš, než o striktně seřazené fáze jde tedy o období, která se u truchlícího člověka mohou a nemusí projevit.

Jsem normální?

Teď už si myslím, že všechny projevy zármutku, nad kterými jsem se pozastavovala, normální jsou. Tuhle otázku jsem si kladla především proto, že jsem nebyla zvyklá, že by takhle moje tělo někdy před tím reagovalo. Musela jsem se učit porozumět svému tělu v nové situaci. Pochopila jsem, že nejčastěji pláču v metru a tramvaji, protože tam nemám jak svou mysl zaměstnat. A v tu chvíli okamžitě vyplouvá na povrch to, co jsem se celý den zoufale snažila potlačit prací. Taky jsem si všimla, že po neočekávaných návalech slz se vlastně cítím tak nějak líp.

K mému velkému překvapení jsem taky zjistila, že zotavování ze ztráty nemá stále se zlepšující tendenci. Po dvou týdnech, kdy jsem se cítila na dně následoval týden, kdy mi bylo o něco líp. Sice pořád smutno, ale vtíravé myšlenky mi dávaly větší pokoj a cítila jsem o něco větší vnitřní klid. „AHA!“ říkala jsem si, „Takže už přešly dva týdny pekla a teď už začíná ta doba, kdy se budu zotavovat a bude mi líp a líp.“ Fakt naivní…Po relativně lepším týdnu jsem zase byla tam, co před tím. S tím rozdílem, že jsem byla strašně překvapená, jak jsem se tam ocitla. Vždyť už to přece mělo být jen lepší. No…tak prý to takhle nefunguje. Stále se sžívám s tím, že truchlení má nevyzpytatelný průběh a lepší období může zase vystřídat to horší.

Co dělat, když truchlím

Co se tu snažím vyjádřit je, že podoba truchlení je u každého velmi jiná a nemusí nutně splňovat nějaká kritéria. Proto jsou všechny projevy normální – pro každého jednotlivě.* Jestli je to možné, pobuďme se svým smutkem a nebojujme se slzami. Pokud se budeme snažit mermomocí netruchlit a všechny myšlenky spojené se ztrátou zahnat, bude to mít pro nás neblahé dopady. V některých případech ale může být krátkodobé potlačení intenzivních emocí přínosné (více v článku Proč je někdy dobré potlačit emoce). Proces truchlení při ztrátě je přirozený a zdravý, i když nám kolikrát může připadat podivný a dlouhý.

Truchlení má mnoho podob a někdy přichází z nenadání a úplně nás pohltí. Smutek nás paralyzuje nebo rozpláče. Nemůžeme jasně myslet nebo se soustředit. Většinou všechno najednou. Když vlna zármutku pomine, jsme ponecháni zranitelní a neskutečně vyčerpaní. Dopřej si proto péči. Zahřej svoje tělo něčím teplým, fyzické teplo pomáhá cítit se duševně lépe. Napusť si teplou vanu, vypij čaj nebo kakao. Dej si pauzu a nepracuj. Nesoustřeď se na nic jiného než na sebe. Pokud potřebuješ nebýt sám nebo sama, nečekej že to někdo telepaticky zjistí. Zavolej kamarádovi, jdi za sourozencem do obýváku, napiš zprávu. Uvědom si, co ti pomůže cítit se klidněji a seber sílu to udělat. Ty to dokážeš!


*Existují ale případy, kdy se proces truchlení může zkomplikovat a může být žádoucí vyhledat odbornou pomoc. Především tehdy, pokud intenzivní truchlení trvá přes rok a narušuje každodenní fungování nebo se u truchlícího rozvine drogová či alkoholová závislost.