Čím dál tím víc vnímám, jak je důležitý utvořit si dobrý vztah sám se sebou. Není to vždycky snadný a je to celoživotní cesta. A myslím, že zrovna v tomhle, víc, než v čemkoli jiným platí, že cesta je cíl. Dřív, než můžeme zlepšovat vztahy s ostatními a být tu pro druhé, musíme tu být především sami pro sebe.
„Nejdřív nasaďte kyslíkovou masku sobě, potom pomozte ostatním.“
Proto self-care: v doslovným překladu péče o sebe. Může to znít jako výkřik z reklamy na kosmetiku, ale tady o zevnějšek vůbec nejde. Znamená to, starat se o své nitro a všímat si toho, co se v nás odehrává. Tělo a mysl jsou spojené nádoby a jedna bez druhé dobře nefungují. Proto, abychom se cítili dobře, musíme se starat jak o svou fyzickou, tak psychickou stránku. A protože ta psychická není vidět, tak na ni často zapomínáme. Nebo alespoň já určitě.
Po roce života v zahraničí jsem zjistila, že když se sama nepostarám o to, abych se vnitřně měla dobře, nikdo jiný to za mě neudělá. V cizím prostředí, kde jsem neznala moc lidí, jsem najednou měla hodně času na sebe. Někdy až moc, a občas mi dalo zabrat, vydržet to ve své vlastní společnosti. Měla jsem ale prostor všímat si sama sebe a svých potřeb.
I když se o své nitro snažím starat, není to vždycky taková brnkačka. Hlavně v těžkých chvílích, kdy potřebuju nejvíc sebelásky a pozornosti, je nejobtížnější se překonat a být k sobě laskavá. Hádám, že nebudu sama, kdo s tím zápasí. Proto bych se s vámi ráda podělila o to, co mi pomáhá a jak se dá self-care praktikovat. Nemám na to žádný patent nebo kouzelnou formulku. Chtěla bych s vámi sdílet svoje vhledy, postřehy, myšlenky a věci, na které jsem si sama pro sebe přišla a pořád přicházím. A budu strašně ráda, když budete chtít sdílet, co funguje vám. Je přirozené, že každému funguje něco jiného. I když myslím, že hodně věcí je univerzálních. Prostě proto, že jsme všichni jenom lidi.
