Po devíti hodinách jsem se dokodrcala na místo. Těsně před západem slunce jsem se ocitla v malé vesnici v kolumbijské poušti. Vesnice sice ležela v poušti, ale současně i na pobřeží moře. Kvůli větru, který tu bez ustání fouká ve velkých poryvech a klidné mořské hladině bez vln, je tahle chudá vesnice rájem Číst více…
Po velmi spontánním rozhodnutí jsem se ocitla v malé vesničce na pobřeží Ekvádoru. V sezóně sem jezdí relativně dost cestovatelů, ale teď je vesnice celkem liduprázdná. Za vše mluví to, že jsem v hostelu jediným hostem. Můj den začal nanicovatě. V dešti jsem se brodila rozbahněnou cestou a hledala něco Číst více…
Když jsem se zmiňovala o svém plánu jet cestovat sama do Jižní Ameriky, dostávaly se mi různé reakce. „Sama nejezdi, to je nebezpečný.“ „Nepojedeš přeci jenom s někým dalším?“ „To jsi statečná, že chceš jet sama.“ „Super! “ „Nevím, co touhle cestou sleduješ.“ „Bereš si sebou pepřák?“ Nejčastěji převažovaly dva Číst více…
Na několik dní jsem se vrátila na místo mého dětství. Když jsem v noci přijížděla do městečka v Bulharsku, i rozespalá jsem poznávala důvěrně známou ulici a dům, kde se narodila moje babička. Velká zelená brána zavrzala, když jsem vcházela na dvorek, který se nezměnil za 10 let, kdy jsem Číst více…
Za týden se chystám vstříc jednomu velkému dobrodružství. Plním si sen o delším objevování světa než jen na pár týdnů, a začátkem září odlétám na tři měsíce do Jižní Ameriky. Nikdy jsem takhle dlouho necestovala, natož sama a vlastně bez plánu. Moc se těším, ale taky už se mě zmocňuje Číst více…